SYNTETICKÉ KAMENY

SYNTETICKÉ KAMENY

Současná moderní chemie je na takové úrovni, že dokáže v laboratořích vyrobit dokonalé kopie přírodních drahokamů, které jsou k nerozeznání od přírodních kamenů. Je několik metod k jejich výrobě. Některé se vyrábějí tavením, jiné hydrotermální syntézou, za vyšších teplot a pod tlakem. Takto se například vyrábějí syntetické rubíny, které jsou pak mnohem levnější. Výroba rubínů je snazší než výroba smaragdů, jejichž vytvoření trvá měsíce. Některé syntetické kameny jsou složením i krystalovou strukturou stejné jako přírodní kameny. Mají také podobné optické i fyzikální vlastnosti, takže je mohou rozeznat jen skuteční odborníci.

Cenné drahé kameny jako jsou opálové dublety nebo triplety lze nahradit levnějšími skleněnými kameny. Způsob, jímž se tyto náhražky vyrábějí, se nazývá kompozice. Používají se také k ochraně výbrusů cennějších a křehčích kamenů.

Jednou z metod jak určit pravost drahého kamene. Je to vlastně vyšetření kamene uvnitř, protože mnoho metody výroby syntetických kamenů zanechávají nápadné stopy růstu nebo inkluze. Syntetické kameny nemají pevné, tekuté nebo plynné inkluze, které vznikají při přírodním růstu. Nepřítomnost inkluzí však ještě není dokladem toho, že kámen není přírodní. A co to je ta inkluze? Inkluze neboli uzavřenina je jakýkoliv druh látky uzavřený v jiné, strukturou odlišné. Můžeme je rozdělit na pevné a plynokapalné. V jantaru lze nalézt inkluze ve formě rostlin a živočichů. (Ronald Bonewitz; Drahé kameny)